Přehled:O Chopinově zpěvném lyrismu, Schumannově fantazii a významných operních protipólech 19. století – G. Verdim a R. Wagnerovi – hovoří Jean-Yves Patte, E. Heidenreichová, U. Schatz, B. Schrammek a další.
V romantismu se z konfliktu mezi vroucími city a střízlivou mechanizací, národovectvím a globálními souvislostmi, nevyléčitelnou nostalgií a radikálním zrychlováním životního tempa zrodil zcela nový typ umělce: virtuos. V období romantismu se ustálila podoba klasických koncertů, jak je známe dnes. A nutno říci, že si již tehdy vybíraly svou daň. Houslový mág Niccolo Paganini a jemu podobní podnikají zběsilá turné po Evropě a vymetají všechny veřejné koncertní sály. Zvlášť jedno místo všechny přitahuje jako magnet. Je to Paříž. Město, kterým v roce 1830 opět otřásla revoluce, nabízí umělcům vytouženou svobodu. A právě zde, v tomto tavicím kotli se rodí zlatý věk buržoazie, bohaté měšťanské třídy, která hudbu chce přivítat ve svém salónu. Nový domov tu po neúspěšném polském povstání nalezl Fryderyk Chopin. Setkal se tu s Ferencem Lisztem a dalšími skvělými evropskými hudebníky, jako byli například Gioacchino Rossini a po něm i Richard Wagner, který tu chtěl rozjet svou operní kariéru. (Česká televize)
Komentář